Červené srdíčko z Tater

Málo hovorný tatranský průvodce Lajoš přebírá v kufru staré fotografie, obrázky a drobné památky na dobu, kdy vodil po strmých štítech tatranských odvážné horolezce. Skoro na dně kufru leží zažloutlý dopis, na něm dva podpisy a malé porcelánové červené srdíčko.

A hlavou bývalého proslulého horolezce letí vzpomínka...

...

Bylo to o Velikonocích roku 1938. Jaro bylo v plném rozpuku. Na slunečních stráních tatranských už sešel sníh a v dolinách se zazelenala tráva. Nádherné výhledy vylákaly v ty dny do Tater tisíce turistů. Po úbočí Ostervy od Vyšných Hágů stoupala pohodlně mladá, 26-letá dívka, zřejmě dobrá sportovkyně. Šla sama, aby mohla nerušeně vychutnávat všecku tu krásu a velebnost tatranské přírody. Méla v úmyslu vystoupit na vrchol Ostervy a pak bezpečně a pohodlně sestoupit po serpentínách na Popradské pleso.

Téměř pod vrcholem Ostervy byla zlákána snadným výstupem a jako kamzík vystupovala po balvanech na vrchol sousední Tupé. Byla odměněna nádhernou vyhlídkou.

Po příjemném odpočinku chtěla sestoupit dolů. Sestup severní stěnou se jí zdál velmi lehký. Opatrně sestupovala z balvanu na balvan. Občas se jí objevilo dole Popradské pleso a chata, s jejíhož komína vystupoval k modré obloze sloup kouře.

Dobrá nálada poněkud pohasla, když velký mrak od polské strany zastínil sluníčko a za ním studený vítr začal nepříjemně dorážet na ruce a obličej vycházkově oblečené dívky. Zrychlila sestup. Stěna však začala najednou prudce klesat a v trhlinách se objevily táhlé jazyky zmrzlého firnu.

Pohledem zjistila, že pod jazyky je kolmá sténa, vysoká přes 100m, kterou musí obejíti, jinak by se nedostala dolů. Oddechla si, když zjistila, že už je před poseadním jazykem, který spadal do úzkého skalního komína, pod kterým tušila propast.

Ze dna propasti slyšela hukot valící se vody. Přeskočila na sousední balvan. Mokrá podrážka boty však uklouzla a mladá turistka dopadla na začátek firnového jazyku. Marně se pokoušela zachytit se, rychle sjíždela po bílé ploše k propasti.

Na pokraji propasti sa jí podařilo zachytiti se rukou o skalní výstupek. S vypětím všech sil se držela studeného kamene. Po chvíli se jí podařilo zapříti se nohama o druhý výstupek a tak na okamžik byla uchráněna od hrozného pádu. Uvědomila si zoufalost svého postavení. Dole propast, výstup zpět nemožný, při prvním pokusu jí hrozilo uklouznutí a pád dolů.

Začala tedy volat o pomoc. Na protější straně – po Kupkami- cvičila se skupina horolezců. Zaslechli zoufalé volání o pomoc. Všichni ihned začali záchranné práce.

Čas již postoupil, blížil se večer. Vítr zesílil, firn začal mrzmout a s ním i ruce a nohy i celé tělo dívky.

Zkušení horolezci ji utěšovali, aby jen vydržela, že jí zachrání. Pokusili se vystoupiti k nešťastnici z obou stran, ale záhy poznali,že výstup je téměř nemožný, nad jejich síly. Poslali proto pro záchrannou službu na Štrbské pleso. Tu mohli pomoci jen lidé, kteří uměli vítězit nad hroznými propastmi.

Co se dělo s nešťastnicí, nikdy již nebude vysvětleno. Po delší době, když sa již blížili záchranci přes jezero, přehoupl se z komína tmavý předmět, narazil ještě na výstupek skály a dopadl v hlubině na zledovatělou plochu, neklolikrát se ještě otočil a klouzal po sněhové ploše asi 300 metrů níže do kosodřeviny. Boj byl dobojován. Nešťastnice patrně vysílena a s omrzlými údy sjela dolů a než ji pak donesli k chatě, vydechla naposled...

Přítomní lékaři učinili ihned všechny možné oživovací pokusy. Bílé tělo leželo bezvládně na stole, neporaněno, jen z uší vytékal pramének rudé krve. Smrtelné vnitřní zranění.

Asi za dva měsíce obrátil se otec tragicky zesnulé dívky na Lajoše, známého horolezce s prosbou, aby se pokusil sestoupit na místo, odkud se dívka zřítila. Zůstala tam patrně dívčina aktovka, v níž se nalézají peníze, psaný deník a doklady. Výborný polský horolezec Motyka*, který pak byl za války zastřelen na útěku, vydal se s Lajošem na nebezpečné místo.

Sníh v skalném komíné již značně roztál a mezi dvěma balvany nalezl skutečně koženou aktovku. Bylo to 26. června, za plného slunečního dne. Při otevření aktovky zasvítila jim vstříc elektrická svítilna, jejíž mechanismus byl patrně uveden do pohybu dotekem při otevírání aktovky. Oba dva nálezci zaraženě prohlíželi další obsah aktovky. Nabitá malá pistole, doklady, jídlo a dívčin zápisník. Za poslední stránkou zápisku bylo napsáno: 26.dubna. Kdybych snad náhodou měla zahynout v Tatrách tragickou smrtí, prosím, dejte mé tělo spopelnit a popel rozhoďte po Tatrách.

Na dně aktovky našli malé porcelánové srdíčko a bílého slona, jak se tehdy nosily takové ozdůbky jako amulety pro štéstí.

...

Vzal jsem si to nepatrné srdíčko, Štěpán si vzal slona a vše ostaní jsme odevzdali úřadu, aby to bylo zasláno otci tragicky zahynulé dívky.

Živé srdce nešťastné dívky sa již dávno rozpadlo v prach a popel, malé červené srdíčko porcelánové leží na dně Lajošova kufru a s ním je tam zavřena i vzpomínka na severní stěnu Tupé...

• Alojz Krupitzer

• MVDr. Gabriela Fülöppová (rod. Krupitzerová)
• Štedrý večer
• Na chodníčku života
• Front pod Kopským sedlom
• Biele spálenisko
• Akože inventúra
• Životný príbeh Alojza Krupitzera
• Fazuľová polievka
• Na Petra a Pavla, 1972
• Do Jurgova
• Súrny hovor
• Šlauch
• Šiesty stupeň obtiažnosti
• Alojz Krupitzer — prvovýstupy vo Vysokých Tatrách
• Strechy nad oblakmi
• Osobnosti Kežmarku 20. storočia: Alojz Krupitzer
• Chata Alojza Krupitzera v Starej Lesnej